Brno-Zábrdovice (žst)

Na plánku z roku 2021 je vyznačena červeně původní dráha včetně kolejiště stanice, růžově dvojice z ní odbočujících vleček a oranžově tramvajová trať na Starou Osadu.

Pozůstatky po zaniklé železniční stanici v brněnských Zábrdovicích leží nedaleko Zábrdovického mostu na styku ulic Zábrdovické a Cejlu. Stanice se nacházela na pravém břehu řeky Svitavy a svým kolejištěm zasahovala od Cejlu až k Vranovské ulici, kterou dráha překonávala ocelovým mostem. V roce 2021 byly část kolejiště a původní budovy stanice využívány jako sklady prodejny stavebnin, zbývající část kolejiště pak zela ladem jako unikátní kousek městské divočiny.

Historie

Železniční stanice Zábrdovice byla otevřena 2. 7. 1885 jako v pořadí druhá stanice na dráze Brno hl. n. – Tišnov, přezdívané tradičně Stará Tišnovka. Po završení přestavby dráhy, plánované od roku 1938, byla Stará Tišnovka v roce 1962 (?) severně od stanice přerušena (snesením mostu a proražením náspu v prodloužení ulice Jana Svobody) a doprava byla nově vedena obchvatem po tzv. Nové Tišnovce přes Maloměřice a Lesnou. Stanice však zcela neosiřela a ještě několik let sloužila jako nejsevernější bod Svitavské pobřežní dráhy, kam byly dopravovány nákladní vlaky pro obsluhu dvou zdejších vleček.

Komplikovaná doprava vlaků přes přejezd s ulicí Cejl, po které již tehdy vedla dvojkolejná tramvajová trať, však předznamenala definitivní ukončení provozu stanice o několik let později. Přejezd byl zrušen, Svitavská pobřežní dráha byla ukončena na protější straně ulice a v prostoru stanice bylo postupně zlikvidováno kolejiště a výpravní budova s čekárnou i skladiště začaly sloužit jako sklady prodejny stavebnin.

V následujících letech procházela stanice řadou menších úprav a přestaveb a památky na železniční provoz postupně mizely. Ještě v roce 2005 se nacházelo v areálu betonové zarážedlo manipulační koleje, pozůstatky po drátovodech a ve výpravní budově nápisy z dob, kdy se v ní nacházela dopravní kancelář. Po dokončení supermarketu Inter Spar (dnes Albert) na Tkalcovské ulici však severní část Svitavské pobřežní dráhy ustoupila cyklostezce, následně byla zazděna okna původní čekárny a představa, že místem kdysi projížděly osobní i nákladní vlaky se stala takřka neuvěřitelnou.

Přesto lze i na sklonku roku 2021 nalézt skromné památky upomínající na zrušenou trať. Kromě značně přestavěné výpravní budovy a skladišť na protější straně někdejšího kolejiště jde o samotnou pláň stanice, na severní straně přecházející v dobře znatelný násep, kamenem vydlážděnou manipulační plochu, jedinou kolejnici na severní straně areálu stavebnin a také násypky na uhlí podél zaniklé vlečky uhelných skladů. Také dispozice budovy někdejší budovy Úřadu prodeje tabáku v Brně s dobře patrnou nákladovou rampou.

Na rok 2022 se připravuje rekonstrukce areálu, která může vyústit v definitivní likvidaci památek po železniční stanici či naopak jejich záchranu. Přesný plán vlastníka, kterým je město Brno, nebyl autoru v době psaní textu znám.

Letecký pohled z roku 2021 na bývalou výpravní budovu (vpravo se sedlovou střechou), ke které byla v roce 1928 přistavěna čekárna pro 200 osob (střední část s šedými vraty) a nová dopravná kancelář. Vpravo nahoře je patrná minimalistická budova stavědla č. 1, odkud byly mj. ovládány závory na ulici Cejl.

Popis

Z neobvykle řešeného kolejiště stanice, kdy z dopravní koleje odbočovala jedinou výhybkou jediná manipulační kolej, vedla dvojice vleček do hutních (později uhelných) skladů a skladu tabáku na západní straně nádraží. Vzhledem k pozvolnému stoupání dráhy od nádraží směrem k ulici Tišnovské nebylo možné postavit podjezd dnešní ulice Jana Svobody pod tratí a ta tak nebyla propojena s Husovickou ulicí - pozůstatkem tohoto stavu je nelogické zalomení Husovické ulice podél někdejšího náspu stanice.

Těsně před stanicí se až do ukončení provozu nacházelo úrovňové křížení dráhy Brno–Tišnov se Zábrdovickou ulicí, řešené přejezdem se závorami. Vzhledem k bezprostřední blízkosti stanice, kde vlaky nějakou dobu stály, zůstávaly závory na unikátním přejezdu s křížením tramvajových a vlakových kolejí dlouho zavřené a na ulici vznikaly kolony aut a tramvají.

Při pohledu od severozápadu je dobře patrné místo, kde původní násep přehrazoval dnešní ulici Jana Svobody. Levá dopravní kolej procházela skrze stanici až k řece, z pravé manipulační koleje se k jihozápadu oddělovaly dvě (růžové) vlečky.

Pohled k severu podél toku Svitavy. Na fotce je dobře vidět místo bývalého přejezdu a proti sobě stojící nádražní sklediště (vlevo) a výpravní budova (vpravo).

Po vstupu do areálu zahlédne návštěvník jako první kvalitně vydlážděnou manipulační plochu dávno zaniklého nádraží. V houští napravo se skrývají zbytky zarážedla manipulační koleje.

Na počátku roku 2017 byly stavebniny v plném provozu a někdejší kolejiště bylo zaskládáno materiálem a paletami.

V popředí minimalistická budova stavědla č. 1 a současně závorářského stanoviště. Okna byla zrušena, dveře přezděny, ale komín od kamen zůstává na svém místě.

Pohled na původní staniční budovu je dnes prakticky nemožný - ze strany od řeky je prakticky zničená místními živly, od kolejiště zakrytá přístavbou dopravní kanceláře a ze severní strany čekárnou. Pouze jižní štít s oknem ve štítě ve tvaru kříže se nezměnil od roku 1885.

Přistavěná dopravní kancelář pravděpodobně pochází stejně jako čekárna z roku 1928, kdy byl zrušen zaměstnanecký byt a budova byla uzpůsobena pro půsboení přednosty stanice.

V roce 2021 došlo k vyklizení budovy doposud používané jako sklad prodejny stavebnin.

Pohled na stanici s továrnou Mitop v pozadí.

Z dopravní kanceláře po mnoha přestavbách nezlstalo prakticky nic. Jedinou památkou na dráhu krom syrových zdí, je dřevěná podlaha prošlapaná mimo jiné nohama desítek přednostů.

Čekárna z roku 1928 byla původně prosvětlena řadou tabulkových oken vedoucích na západ. Pro účely stavebnin byla nicméně verlkolepá okna nahrazena menšími a malolepými.

Také výzdoba již neodpovídá nádražní čekárně, jak bychom si ji přáli.

Ani pod nánosem staletí nezapře skladiště svůj původ na konci 19. století.

Příjezd byl možný i z opačné strany od kolejiště. Vpravo vykukuje střecha výpravní budovy.

V pravě dolní čtvrtině fotky z prosince 2021 je i šedesát let po ukončení provozu patrná poslední kolejnice ve stanici, odpovídající přesně poloze jediné dopravní koleje.

Po tomto kusu kovu kdysi uháněly rychlíky do Prahy, nákladní vozy na Vysočinu i osobáky nacpané k prasknutí dělníky mířícími do brněnských továren.

Pozůstatky výsypek na uhlí na vlečce do uhelných skladů.

Zdroje

1. Kotrman, J. et al. 160 let Železnice v Brně. České dráhy, s. o.: 1999; Vol. 1.